Opět jsem tuto knihu četla jedním dechem a moc si neuvědomovala, že bych měla přemýšlet, jaké věty vám tu ukážu. Tak jsem namátkou nějaké vybrala, opět celé knize nesahají ani po kotníky.
My se necítíme špatně, když prší, a nestěžujeme si, že máme mokré věci, my Bohu naopak děkujeme. Podle Koránu pochází všechno živé z vody. Déšť znamená, že se tráva zazelená, že si zvířata naplní břicha a my také. V poušti je voda vzácnost, je to modré zlato. My na déšť čekáme, modlíme se, aby přišel. Dešťovou vodou se omýváme. Bez deště není život. Nemáme zimu a léto, máme jilaal, období sucha, a gu, období deště. V Somálsku se host vítá vodou, je to projev srdečnosti a úcty.
Músa se řítil vnitrozemním Somálskem od etiopské hranice k Indickému oceánu. Projeli jsme vesnicemi, byly větší než matčina osada, ale také zde chyběly záchody, školy či nemocnice, o elektřině nemluvě.
To by mohla být určitě zajímavá knížka. :)
OdpovědětVymazat