Recenze na knihu: Rozděleni časem (V pasti)

Originální název: Vortex
Autor: Julie Crossová
Přeložila: Zdík Dušek
Počet stran: 333
Vydáno v ČR: 2014
Nakladatelství: Fragment

Anotace:
Jackson Meyer dokáže cestovat časem. Změnil tak minulost a zachránil život své životní lásce Holly. Stal se agentem tajné divize CIA nazvané Bouře. Jackson a jeho kolegové se dostanou pod palbu nepřátelské divize CIA Oko. Jackson zjišťuje, že svět kolem něho se změnil. Někdo ví o jeho vztahu s Holly vymazaném z minulosti a hodlá toho maximálně využít. Jejich životy se opět ocitají v nebezpečí…
(zdroj: fragment.cz)


Dneska jsem si pro vás připravila recenzi na druhý díl trilogie Rozděleni časem. Tento díl se jmenuje V pasti. První díl se mi docela líbil, ale moc jsem z něj nadšená nebyla, a tak jsem nevěděla, co čekat.

Jako první bych opět rozebrala celkový vzhled knihy. Díly k sobě ladí a jsou stejného formátu, což je jedině dobře. I vnitřní grafické podoby jsou stejné. Jediné co má navíc, je nápis Young adults na hřbetě a přední straně. První díl jej nemá.

Kniha je psána ich formou z pohledu Jacksona, tak jak jsme zvyklí, takže zde se nic nemění. V druhém díle už je Jackson v chování vyspělejší, sice neuplynula moc dlouhá doba mezi oběma díly, ale rozdíly v chování jsou. Je více zodpovědný a více přemýšlí nad následky svého chování. Také aby ne, když se stal agentem Bouře.

Jeho lásku Holly jsme mohli v prvním díle pozvat ve dvou verzích, jak jsem se zmínila v recenzi na první díl. Zde máme tu možnost se s ní setkat jako s tajnou agentkou.

Také jsem se u prvního dílu zmiňovala o tom, že celé to skákání časem je nějak zamotané a že dá čtenáři zabrat, aby se v tom neztratil. Tak zde je to bohužel ještě horší. Ztratila jsem se už na začátku, takže jsem pak plno věcí nechápala. Spisovatelka čtenáře ještě k tomu mate tím, že neustále mění, co byl vlastně poloskok, co úplný skok... Takže udržet notu a neztratit se, prostě nejde!

Celkově se kniha četla velmi blbě. Už jen to, že skákání bylo zamotané, je jedno velké mínus. Nicméně děj prostě čtenáře neudrží u knihy. Sice zde jsou zápletky, akční momenty... Ovšem to nestačí, správná kniha musí nutit číst dál a dál a to se mi u této nestalo.

4/10

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!!!

Recenze na knihu: Temná hrdinka (Večeře s vampýrem)

Originální název: Dark Heroine (Dinner with a Vampire)
Autor: Abigail Gibbsová
Přeložila: Jana Jašová
Počet stran: 478
Vydáno v ČR: 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace:
Vzrušující paranormální román zasazený v Londýně a zalidněný nezapomenutelnými postavami, mezi nimiž se rozvíjí navzdory okolnostem něco jako láska...
Když Violet Leeová cestou z večírku narazí na okouzlujícího a přitom děsivého vampýra Kaspara Varna, začne tak pro ni nebezpečná dobrodružná cesta, jakou si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. Vzájemná přitažlivost mezi Kasparem a Violet se nedá popřít a zdá se, že nedokážou odolat své touze – ale za jakou cenu?
(zdroj: bux.cz) 


Od této knihy jsem nevěděla, co očekávat. Slyšela jsem jak kladné tak záporné recenze a rozhodla jsem si knihu sama přečíst a udělat si vlastní názor. To že jsem v knize upíři, o kterých jsem už delší dobu nic pořádného nečetla, bylo jen plus.

Opravdu moc se mi líbila obálka! Je originální čtenáře na první pohled zaujme. To že je to paperback, na tom nic neměni. A že se kniha pořádně pronese, také ne! Kdo z opravdových knihomolů se zalekne větší knihy, že? (Trochu ale překvapením byly spojené stránky, nevím, jestli to byla vada pouze na mé knize nebo u celého vydání. To jsem nezkoumala. Ale byla jsem nucena použít nůžky, abych si stránky vůbec mohla přečíst)

Příběh je psaný ich formou a ve vyprávění se střídají dvě hlavní postavy. Lidská holka Violet, která je hlavní hrdinkou a je jí věnováno více prostoru. Druhá postava je upíří princ Kaspar, do kterého se Violet v knize zamiluje. Musím říci, že zde se mi velmi líbilo, když najednou začal vypravovat Kaspar, jelikož díky tomu, že mu spisovatelka dala méně prostoru a že jeho vypravování vždy v napínavém okamžiku utla, navodila správnou atmosféru, díky níž čtenář musí číst dál a dál... 

Co mi ale na autorčině stylu psaní vadilo, bylo, že některé pasáže nemohl čtenář jednoduše pochopit. Asi vám to nejlépe vysvětlím na příkladu. Představte si, že na scéně je hlavní hrdinka, je sama v místnosti a najednou vstoupí další postava. Hlavní hrdinka si s ní povídá, ví, kdo to je, ale čtenář netuší, jelikož mu to spisovatelka nenapsala, takže mu nezbývá nic jiného, než luštit, hádat a tušit.

V příběhu se našlo i několik vtipných scén, které mě opravdu pobavily. Také tam bylo něco, co mě nutilo číst dál a dál. A dokonce mi to trochu připomínalo Stmívaní s tou svou velkou láskou...

Ovšem celkově je děj velmi natahovaný, dal by se shrnout v pár stránkách jako úvod. Pro celou jednu knihu se toho zde stane opravdu maloučko. Nicméně třeba je to jen začátek a spisovatelka nás v dalších dílech překvapí. Určitě mám v plánu si přečíst i další díly. Takže se uvidí!!! 

10/10
 

Recenze na knihu: Marie Antoinetta (Soumrak rozmařilosti)

Originální název: Day of Splendor
Autor: Juliet Grey
Přeložila: Tereza Horáková
Počet stran: 356
Vydáno v ČR: 2013
Nakladatelství: Domino

Anotace:
Co zůstalo skryto za okázalou garderobou a výstředními účesy?
Když Marie Antoinetta roku 1774 usedla po boku manžela na francouzský trůn, bylo jí pouhých osmnáct let. Mnozí hodlali jejím prostřednictvím získat nemalý politický vliv, avšak jejich naděje záhy zašly na úbytě. Od francouzské královny se totiž očekávaly pouze dvě věci: půvabný zevnějšek a následník
trůnu. V naplnění druhého, zásadnějšího poslání Antoinettě bránil panovníkův liknavý postoj k manželským povinnostem – a možná právě proto se upnula k povrchním kratochvílím. Hedvábné toalety, výstřední účesy, oslnivé šperky či nekonečné karetní večírky však jen zastíraly bolest duše týrané podlými intrikami a nepřetržitými zákulisními boji o moc.
Královnin trpký úděl nakonec nedokázal zmírnit ani příchod vymodlených potomků. Mateřské radosti kráčely ruku v ruce s bolestí a žalem. Ludvík XVI. sice svou choť zahrnul přátelstvím, nikoli však opravdovým něžným citem, a proto hledala oporu u své tajné lásky, švédského hraběte von Fersen. Během neblaze
proslulé aféry s náhrdelníkem vyšlo najevo, že Versailles ani Francie nikdy nepřijaly někdejší rakouskou arcivévodkyni za svou. Nespokojení poddaní rádi uvěřili štvavým pamfletům, které Antoinettu líčily jako zpustlou a rozhazovačnou madame Defi cit. Blížil se den, kdy královna bude muset začít bojovat nejen o dobrou pověst, ale také o osud celé monarchie, bourbonského rodu… a životy svých blízkých.
(zdroj: bux.cz)

Před přibližně dvěma lety jsem shlédla film Marie Antoinetta, který mě velmi uchvátil, a tak jsem začala hledat knihy s touto tematikou. Přečetla jsem několik knih a nyní si na seznam přidám i druhý díl troilogie o této královně.

I druhý díl má pevnou vazbu, co mi však trochu vadí je, že hřbety knih k sobě moc neladí. Zatímco na prvním díle pokračuje fotka z hlavní strany, u druhého dílu je pouze modrý pruh, který fotku ruší... Nicméně toto je pouze technická stránka pro knihomoly, kteří potřebují, aby jim knihy i hezky ladily. Pro lidi, co toto vůbec neřeší, je to úplná prkotina.

Nyní se hnedka ocitáme ve Versailles, kde vládne tvrdá pařížská etiketa, které jiným přijde naprosto směšná. Stejně tak i budoucí královně Francie, mladé Marii Antoinettě, která má v sobě rakouskou krev. Po nástupu jejího manžela na trůn, zjišťuje, že zde vše chodí naprosto jinak. Nikdy se jí nikdo nebude ptát na názory ohledně politiky... od ní jako francouzské královny se očekává pouze jedno - dědic trůnu, který ani po osmi letech nepřicházel vinou zdráhavosti manžela.

 Královna proto hledala útěchu u přátel a radovánek, které mnohdy trvaly i několik dní. Pomalu začala měnit versailleskou etiketu, čímž si nadělala plno nepřátel, kteří ji začali pomlouvat. Nepomáhalo ani to, že se uchýlila za zdi svého malého zámečku.

Spisovatelka dokázala, popsat postupnou proměnu Marie Antoinetty, jako mladá dívka toužila po dětech, a když je neměla hledala útěchu v radovánkách. Tak přes to, když se jí dětičky konečně narodili, se stala milující maminkou a hodnou panovnicí. Bohužel, osud jí ani jejímu manželovi nepřál.

Kniha na můj vkus končí dost otevřeně, ale přeci jen je taky třetí díl, který vše dokončí, ovšem oproti prvnímu dílu, který spisovatelka ukončila po nástupu na trůn, tento končí a vlastně ani nekončí...

Mně nezbývá než se těšit na další díl, jelikož kniha potažmo celá série je napsána velmi čtivě, takže čtenáři dovolí se začíst, ovšem nedovolí mu knihu odložit do té doby, než dojdou stránky...

9/10