Konečně
jsem se dokopala k přečtení této knihy, která mi na poličce leží už
nějaký ten měsíc. Knihu jsem si výhodně koupila na bazaru a potom na ni
zapomněla. Až teďka jsem si ji zapsala do seznamu knih v projektu
Měsíční párování (Který je jen tak mimochodem úplně úžasný, určitě se
zúčastním i příští měsíc!) a TerushQaH mi ji vybrala…
Z
počátku se mi do ní moc nechtělo, z prvního dílu mám smíšené pocity, a
tak jsem se bála, co si spisovatelka na mě připraví tentokrát. Pokud
jste četli moji recenzi na první díl, jistě víte, že se mi vůbec
nezamlouvala představa Laurel jako rostliny, pochopila bych, kdyby byla
trochu odlišná od lidí, ale že je úplně stejná a navíc rostlina, ne to
je pro mě jako trn v oku! A navíc to že kvete… no nebudu se tu
rozčilovat, prostě to přijmu jako skutečnost a pokusím se nad to
povznést při hodnocení druhého dílu. Koneckonců jsem se do čtení druhého
dílu pouštěla, už s vědomím Laurel jako rostliny atd.
Kniha
si sice psaná ve třetí osobě, ale zde mi to tolik nevadilo, co se
spisovatelce musí nechat je, že psát opravdu umí. Stejně jako první díl
mě i druhý bavil a nemohla jsem se od něj odtrnout dokud jsem ho celý
nepřečetla.
V knize se toho, co se
dějově týče, stalo velmi hodně! Nebudu vám nic víc prozrazovat, nicméně
každou chvíli je čtenář napnutý… Nechybí zde vůbec nic, drama,
romantika, akce, napětí vše zde je v pořádných dávkách!
V
prvním díle jsem si povahy Laurel moc nevšímala, pořád jsem se totiž
nemohla dostat přes již zmiňovaný fakt… Nyní jsem se tedy zaměřila na
její chování a musím říci, že mě chvílemi dost štvala. Dost mi vadilo,
jak urputně chtěla mít "to nejlepší z obou světů", jak vodila Davida a
Tamaniho za nos, jak randila s oběma najednou…
Stejně
tak Tamani mi nesedl. Obdivuji ho, jak dokázal na ni ta dlouhá léta
čekat, jak odevzdaně ji miluje. Nicméně to, co ke konci udělal, mi
přijde sobecké, bezohledné… Když ji miluje, jak tvrdí, neměl by chtít,
aby byla šťastná? Teďka když tu tak nad tím uvažuji, mi hodně připomíná
Jacoba ze Stmívání, co myslíte vy? (toho taky nemám v lásce)
Ještě
zpět k Laurel. Dost mě dostávalo, jak nemohla, spíše nechtěla pochopit
jejich kulturu. Je odlišná to se dá čekat, je svým způsobem dost
"kastovní", ale jim to zřejmě tak vyhovuje. Proč to tedy nedokáže
pochopit? To se jí nemůže na tu dobu, co v Avalonu pobývá, podřídit?
Sice mně osobně taky přijde plno jejich zvyků a společenských návyků
divných, ale co… Prostě mi Laurel přišla dost netolerantní!
Abych
to tak nějak shrnula a uvedla na pravou míru. Kniha je zajímavá,
originální, čte se jedním dechem, nic zde nechybí. Nicméně chvílemi mi
pár věcí přišlo dost přitažených za vlasy! Dost postav mě štvalo… A taky
jsem moc dobře nepochopila konec. To nic ale nemění na tom, že další
díl si přečtu! Chci totiž vědět, jak tohle může vůbec dopadnout!!!
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Dostala jsem ji za úkol přečíst v projektu knižní párování!
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
(opravdu nevím…)
3. Definujte knihu jedním slovem.
Florela
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jak
jsem se již zmiňovala, Laurel mi nesedla stejně tak Tamani. Asi kdo mi
nevadil, byl David, toho jsem si docela oblíbila a potom taky Chelsea
jsem si dost oblíbila. Škoda že i autorka nedala v knize více prostoru,
snad příště!
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Originalita,
tedy alespoň pro mě. Pořád totiž čtu o upírech, andělech a já nevím o
čem ještě. Toto je asi jediná série, co čtu, o "vílách".
6.
A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit
si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize
(spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Opět jsem o tom již psala! Květ a to že jsou rostliny!
7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář, vždy potěší!